Vzpomínka/Memory
7. 1. 2008
Jeden okamžik mi změnil život. Byla to setina sekundy, ovšem stalo se to. Není to příběh
lásky, ale zároveň i je. . . Znamenal pro mě hodně. Bylo to moje sluníčko,
co se umělo smát. Co prosvítilo všechny kouty mého srdíčka, co se
dokázalo usmát a podat ruku když byla potřeba. Byl něco dokonalýho úžasný človíček, co se rodi jednou za tisic let. Tito lidé jsou
vyjmeční. Vyjmečné jsou věci, které dělají, které se dějí kolem nich.
Osudového človíčka jsem nepotkala na ukazse.cz ale na konkurenčním serveru. Jeho profil nenajdete. Je už dávno vymazán. Začalo to nevinně
fandil stejnému klubu jako já. Napsala jsem mu o včerejším neúspěchu
našich a dali jsme se do řeči byl to sportovec, sport pro něho znamenal
vše. Každý jeho nádech byl nádech do něčeho nového. Po dlouhém
seznamování a každovečerním povídani na icq jsme citili, že se na toho
druhého těšíme stále víc a chtěli bychom se poznat osobně. Na ten den
jsem se těšila úplně moc. Svítilo sluníčko a já se chystala na
procházku se svým pejskem. Konečně jsem chtěla vidět toho úchvatného
chlapa, který mě doslova okouzlil. Jako obvykle jsem přišla o chvilku
později. Jak jsem docházela na místo našeho prvního setkání úplně se
mi klepala kolena. Nevěděla jsem, co bude následovat, co bude potom, co
se odehraje teď. Jediné, co jsem věděla, že to bude nádherné setkání. A
bylo. Nejkrásnější den, co jsem v životě zažila. Vlastně ne,
nejkrásnější chvíle byli ty strávené s ním. Vídali jsme se každý týden
dvakrát. Po nějaké době jsme zjišťovali, že to není jenom tak, že nás
k sobě táhne magická síla lásky. 21.jsme byli domluveni , že si půjdeme
zaplavat. Ale něco se stalo. Celý ten den jsem se citila divně
nebylo mi dobře chtěla jsem mu napsat, ať nejezdí ale moc jsem ho chtěla
zase vidět. Strávit s ním čas, obejmout ho, říci mu ta úžasná slůvka,
která chceme slyšet. Polibit ho. Nepřijel. Jeho mobil byl
hluchý. Byla jsem šíleně naštvaná, bombardovala jsem ho esemeskama,
které už si nikdy nepřečte. Dva dny na to mi volali
jeho rodiče. Už nemám sílu to tady napsat je to stále pro mě velmi
bolestivé, vzpominky jsou jako živé. Na pohřeb jsem nešla, nesnesla bych
ten pohled. Miluji Tě jako nikoho jiného, vždy budeš můj nejmilejši
nejúžasnější človíček nejdokonalejší, nejbáječnější. Mé srdíčko stale
bolí při vzpomínce na Tebe. Všichni mi říkají, že musím být silná, že to musím
zvládnout. V posledni době to nezvládám a chtěla bych Tě navštívit.
Proč tak nádherní lidé musi umírat?? Proč??
(zdroj: http://kikaaa.blog.cz/)
(zdroj: http://kikaaa.blog.cz/)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář