Dopis jednomu člověku/ Letter only for one person
Milý _____,
nevím, proč jsem použila slovo "milý" ale budiž. Jestli se nemýlím, tyto stránky jsi věnoval mě a proto já Ti teď věnuju tenhle dopis. Je to to poslední, co Ti věnuju. Před všema tady ze sebe děláš chudinku, ale nikdo neví, jak to s Tebou vlastně je. Víš, Ondrášku, Ty si troska. Zpackal sis život a nemyslím tím Leontýnku, to by měla spíš být Tvoje největší radost. Zpackal sis ho Tvýma průšvihama. A tím myslím drogy, skorosebevražda a pár dalších věcí, což ale nejsou věci, které by ostatním nebyli známy. Tím myslím Tvé přátele, jestli ještě nějaké máš. Se mnou už rozhodně nepočítej. Zkazil si mi život jednou mizernou věcí. Do detailů nepůjdu, to bych tu byla dlouho. Vezmu to krátce. Vzpomeň si kolikrát v životě si mi řekl, že mi to sluší, že mě máš rád nebo vůbec něco povzbudivého? Vždycky si to říkal jenom když sis mě chtěl usmířit a obzvláště před lidmi. A tady na netu. Ale nikdy si mi nic takového neřekl do očí… Proč? Si srab? Nebo jenom machr? Láska není jenom o tom, že se o všechno stará holka. Proč si ke mně měl jenom samé výtky? Rozchod s Tebou pro mě byl vysvobozením stejně jako konec přátelství s Tvojí sestrou. Končím s Vaší rodinou, jste všichni stejní. Umíte ublížit ale nikdy nejste upřímní. A to je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. A to ve všem, ve vztahu i v přátelství. Nesnáším lži, tak proč jsem snášela Tebe? Nikdy jsem se s Tebou nechtěla rozejít ve zlém, teď chci. Chci aby si vypadnul z mého života a už se mi nikdy nechodil na oči, nepokoušej se mi psát. Prostě už pro Tebe neexistuju. Let me be. Forget me. A jestli tomu náhodou nerozumíš tak ti to řeknu jinak: Padej z mýho života, chci na Tebe úplně zapomenout a i když to nepůjde, protože jizvy na srdci zůstanou, tak Tě aspoň neuvidím. Kvůli Tobě nemůžu mít normální vztah. Kvůli Tobě se toho bojím. Kvůli Tobě trpím pocitem méněcennosti. Kvůli Tobě mám deprese. Na to mám bohužel i papír. Ty moc dobře víš, kvůli čemu. Kdybych to tu napsala, jsi odepsanej. Taková svině nejsem, ale končím s Tebou. Jak už jsem řekla, nepiš mi, nezkoušej se mi už ozývat. Dej mi pokoj. Víš co bych si teď přála? Vymazat si Tě ze svýho života se vším všudy, tenhle vztah mi nic nedal akorát mi toho hodně vzal. A já to chci zpátky, chci začít znova. Vlastně nechci, chci jenom aby se to všechno mezi náma nestalo. Abych Tě neznala, abych teď byla obyčejná holka a ne to, co si ze mě udělal. Naštěstí nejsem troska jako Ty. Tak si to užij. Život je krutej a i když i já si dělám občas problémy tam, kde bych je vůbec mít nemusela, pořád převažuje všechno to, co si udělal. Nebo neudělal. Ono je to v podstatě jedno. Ale naučil si mě jednu věc, že nikdy nemůžu být hezká a přitažlivá. Nikdy taková nemůžu být, protože si tak nikdy nebudu připadat. Děkuju Ti za to. Další věc, kterou si mi vzal. Sebevědomí. Vždycky přeci budu "Tvoje prdelatý zlato". Ne, Tvoje nebudu už nikdy. Chci mít svůj život a nechci abys mi ho řídil. Nechci Tě už poslechnout. Nechci Ti už pomáhat. Chci Tě jenom vymazat ze svýho života a být konečně aspoň na malou chvilku šťastná. A další věc, kterou si mě naučil: Vážit si chvilek štěstí, které jsou opravdu vzácné. Ty chvíle, kdy se cítím skutečně šťastná přicházejí pouze někdy a to s přáteli, ale těmi skutečnými, kterých mám tak málo, a s věcmi, které mě baví a díky Tobě se jim nemůžu věnovat. Musím si najít nový smysl života a ty bys měl taky. Nebo jím už navždy bude mě ponižovat a ubližovat mi? Věř mi, že mi víc jak činny ubližuj slova. A Tvoje slova mi kolikrát hodně ublížili a přesto jsem nic neřekla. Mlčela jsem. Teď už si konečně dokážu dupnout a říct, že se mi něco nelíbí. Byla jsem jenom ovečka, Tvůj stín. Ale jednu věc Ti řeknu, milovala jsem Tě. Bránila jsem Tě, nedala bych na Tebe dopustit, nikdo o Tobě nesměl říct křivé slůvko. A jak si mi to vracel? Ponižováním. To si celý ty, neumíš dát najevo vděčnost. Počkat, Ty ani nevíš, co to ta vděčnost je. Ty si nikdy nemusel být nikomu vděčný. A to, jak o mě teď poslední dobou mluvíš před lidma tomu jenom odpovídá. Ale za to, co jsem pro Tebe udělala si to nezasloužím. A můžu to takhle říct, protože teď už znám hodnotu toho "někomu pomoci" protože já když potřebuji pomoct, je tu jen málo lidí, kteří by mi chtěli pomoci ale někteří nemohou… Nebo to prostě není možné.
Jenom jednu věc Ti teď ještě můžu říct, táhni z mýho života. Už Tě nikdy nechci vidět. Jdi do háje! Go to hell! Scher dich zum Teufel! Fiche le camp! Vattene aquel paese! Allá irás! Metavíte stin eleones!
Stačí Ti to v sedmi jazycích? Dobře, končím. Jenom doufám, že Martina má problémy skutečně jenom kvůli tomu těhotenství… Víš co tím myslím…. Sbohem…