Já a city.../Me and feelings...
JSEM jaká jsem a to už jsem myslím psala. Prostě nesnáším lidi, kteří mě kritizují pro nic za nic. Prostě si zrovna vymyslí, že jsem divná a pořád mi to vnucují. Já prostě jiná nebudu. Ani nechci. Nestydím se za svoje činy. Nestydím se za to, když někomu řeknu. že ho mám ráda. Protože když už to řeknu, tak to tak myslím. Kdyžto když někomu řeknu svůj názor, můžu potom uvědomit, že jsem udělala chybu a potom mě to mrzí. Ale nikdy nelituju komplimerntů. který řeknu. Nikdy. A nikdy nebudu. Protože když už mám k někomu tu důvěru a mám ho ráda, tak pro mě znamená trašně moc. Nejsem důvěřivá a nikdy nebudu. Vážím si lidí, kterým věřím. Protože vím, že jim můžu věřit. Není těch lidí moc ale jsou tady. . .
LÁSKA je pro mě důležitá. Velice. Když miluji tak naplno a vždycky jenom jednoho člověka. Neumím se zamilovat do více kluků. To prostě nejde. Já chci milovat a umím milovat. Ale když miluji tak se tomu druhému chci věnovat naplno, mohu mu tříkrát denně napsat, že ho mám ráda, protože mám pocit, že to říkám málo, a očekávám to samé i od něj. A i když umím přetrpět hodně, nezájem ne. Když není zájem z druhé strany, tak dokážu i přestat milovat. . . A to aniž bych chtěla, prostě najednou to ze mě vyprchá ta zamilovanost. . .
Ze srdce NESNÁŠÍM NEUPŘÍMNOST!!!!!! To je to nejhorší, co může být. Když si myslíte, že vás má někdo rád a vy jeho taky a on se vám najednou dlouho neozve. Neprozvoní, nenapíše. Kašle na vás. Ale ne že by neměl čas, on určitě čas má. Jenom se mu zřejmě nechtělo. Ale proč ne. Vždyť o nic nejde, mě to nic neudělá. Jenom se kvůli tomu trápím. Ale to je v pohodě, to přežiju. Proč mi psát, že nemám zájem, když se můžu neozvat. To je přeci pro mě lepší, než mít nějaký problémy s vysvětlováním. . . Být tím člověkem, tak si to rozmyslím, protože trápit někoho takovým způsobem a neumět mu napsat smsku : Nemám zájem. To je ubohý. . .