Fakana vaší dcery živit nebudeme!/We wont support your daughters whelp!
7. 1. 2008
Listovala jsem si tak jednou zase Překvapením, které si kupuje máma a
když ho donese, tak si ho vždycky prolistuju. Mno a narazila jsem na
článek který měl název "Fakana vaší dcery živit nebudeme!" Chci ho tady
tedy uveřejnit také. Protože je to úplně absurdní a nechápu, jak může
být někdo takový. A hlavně - taky mám o dost mladšího sourozence. . .
Fakana vaší dcery živit nebudeme!
Mezi mými dcerami je poměrně velký věkový rozdíl. V podstatě by ta starší mohla být mámou té mladší. Marie se o malou Helenku stará jako o vlastní . . .
Každé volné odpoledne ji bere ven a nevzpomínám si, že by mi někdy řekla, že si Helenku vzít nechce. Spíš jsem to vždycky byla já, kdo ji přemlouval, aby vyrazila s kámoškama sama. . .
Každé volné odpoledne ji bere ven a nevzpomínám si, že by mi někdy řekla, že si Helenku vzít nechce. Spíš jsem to vždycky byla já, kdo ji přemlouval, aby vyrazila s kámoškama sama. . .
Zamilovaná Maruška
Letos v létě se Maruška seznámila s mladíkem, do kterého se beznadějně zamilovala. Když po několika týdnech každodenní randění skončilo a schůzky se zúžily jen na víkendy, ulevilo se mně i Helence. Nadšeně poskakovala okolo své "Maí", když ji zase brala s sebou ven. . . Maruščiny víkendy však patřily Petrovi. Nevím, jak moc o své sestřičce vyprávěla, ale podle toho, co se událo po pár týdnech, asi jen velmi okrajově. Anebo Petr o Maruščiných sourozencích neřekl doma ani slovo. . .
Proč by ti měla bránit?
Maruška ten den přišla domů ze školy ubrečená a mezi vzlyky mi pověděla, že potkala Petrovu matku, která jí začala sprostě nadávat a zakázala jí se s Petrem stýkat. Byla jsem překvapená, že zná Petrovy rodiče, ale přiznala, že u nich již byla. "Proč by ti měla ve vztahu s Petrem bránit?" divila jsem se. Řekla mi jen, že kvůli Helence. To nedávalo smysl. "Myslí si, že je moje dcera," vysvětlovala v slzách. Přesvědčovala jsem Marušku, aby zavolala Petrovi a vysvětlila mu, co se stalo. Petr přece ví, že Helenka je její sestra. Propukla však v ještě větší pláč: "Mami, já už mu volala. Není to nic platné, a on věří máme, ne mně!" To jsem tak nemohla nechat!
Není ta pravá
Druhý den jsem jela Petrovy rodiče navštívit. Překvapila mě honosně vyhlížející vila. Otevřít mi přišla vskutku dáma "z lepších kruhů". Přes zavřenou branku jsem se představila a k mému překvapení mě dáma pozvala do domu, usadila v přijímacím salonu a spustila. . . Dozvěděla jsem se, jak se má dcera chtěla s tím svým fakanem vetřít do jejich rodiny, že oni ji ani její děcko živit nebudou a že Petřík musí studovat a nemá už na takové holky čas. . . Snažila jsem se ji přerušit, vysvětlit jí, jak se věci mají, ale vůbec mě nepustila ke slovu. Možná ani nešlo o to, čí dcerou Helenka je. Pochopila jsem, že spíš naše Maruška není do jejich rodiny ta pravá.
Nejde o slova
Doma jsem se o návštěvě u Petrovy matky raději ani nezmínila. Nakonec mi sama Maruška svěřila, že když se snažila Petrovy po telefonu znovu vysvětlit, že Helenka je její sestra, odbyl ji slovy, že to není tak jisté. "Slyšel jsem, že ti říká "mami", a tak kdo ví, jak je to doopravdy." Ani se jí nedivím, že se urazila a položila sluchátko. Ráno, když malá budila Marušku do školy slovy: "Maí, maí", došlo mi to. "Maí" a "mamí" se u malých dětí těžko rozezná. Jenže v tomto případě nejde ani tak o slova. Jde o důvěru, a pokud ta ve vztahu neni už na samém počátku. . .
Vaše čtenářka z Moravy
Můj názor
Jak už jsem napsala v úvodu, podle mě je to absurdní. Ale pokud se jenom matince holčina znelíbila, pak hledala každý důvod aby se jí zbavila. Je to krutý a hnusný tohle. A pokud jí ten kluk nevěřil je to o to horší. Důvěra je pro mě na mě důležitá a pokud by mi tohle kluk udělal, tak už bych na něj zase měla trochu jiný názor. Vadilo by mi to. Maruška má skvělou mamku, která je ochotná za dceru řešit i takovouhle věc. Ale stejně, kdyby tedy Petrova máma přiznala že se mýlila, mohla by se ještě Maruška k Petrovi vrátit? Já být Maruškou tak už se k němu nevrátím, protože mi nevěřil. . . Zase na druhou stranu holka potká někoho jiného, určitě lepšího. Na každého někde čeká ten Pravý/ ta Pravá. Jenom nikdo nikdy neví, kdo to vlastně je. . . Buď to vyjde nebo ne. Buď svou lásku najdeme nebo ji budeme hledat do konce života. Závidím lidem, kteří svou lásku najdou už jako teenageři a ti dva šťastní lidé spolu zůstanou až do konce života. Jeden na druhého si zvykne, jsou pár, nikdo z okolí si je neumí představit odděleně. Stále spolu, stále zamilovaní. Až se jednou rozhodnou se vzít a mít děti, ty jim do života zase přinesou radost a zase něco nového, další etapu života. Dítě vždycky ještě více oživí a upevní vztah dvou lidí. Matky a otce. Potom se už jen těší z toho, jak ty jejich děti hezky rostou, jak jsou vyjmeční. Jak jsou skvělý. Pak společně zestárnou. . . Krásný vztah. Snad nebudu patřit k těm, kteří celý život jen hledají. . .
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář