Hlášky Dr. House
Pobožný pacient odmítá operaci a tak House pošle Wilsona aby ho přemluvil...
Wilson: Zdravím, jsem doktor Wilson.
Pacient: Věděl jsem, že přijde jiný.
House: Bůh už zase žvanil...
Wilson: Housi...
Wilson (k pacientovi): Povíte mi, proč nechcete odstranit ty nádory?
Pacient: To Bůh je do mě vložil...
House: Že by vám udělal telefon v hlavě, aby s vámi mohl mluvit? Copak není všude? Není to mezistátní hovor?
Při diagnostikování stavu postřeleného policisty v euforii.
House: Toxi je čisté, ale za to ho zasáhla kulka, jen se zmiňuju…
Cameronová: Postřelený?
House: Ne, někdo ji po něm hodil.
House v márnici.
Chase: Co hledáte?
House: Volal jsem matce, nezvedala to.
Cameronová: Forman nemá rád poldy.
House: Formane, policisté jsou přátelé, to kdybychom jsme se ztratili při nákupu.
Cameronová: Kdo to byl?
House: Angelina Jolie, říkám jí mamko.
House: Pozdě!
Cuddyová: Proboha, vy jste v mé zamčené kanceláři. Už zase.
House: Co to máte? Speciální kalhotky na rande s Wilsonem?
Cuddyová: Není to rande, ale jednání.
House: Není rande, budou starosti. A když budou starosti, neřeknete abych se nestaral.
Cuddyová: Co chcete?
House: Popovídat si o rande s Wilsonem.
Cuddyová: To není rande…
House: Kam jdete?
Forman: Jste osel.
House: Já vím, kam jdete?
Střelec: Kdo je doktor House?
House: Ta bruneta..
Cuddyová: Nechápu tu zvrácenou logiku, jakou jste si zdůvodnil střílení do mrtvoly.
House: Kdybych střelil živého bylo by s tím víc papírování.
Formen: Jsem obyčejný pacient?
House: Ne, máte vlastní teploměr.
House o Formanovi: Dokud tu není je jako každý jiný pacient což znamená, že ho můžeme pomlouvat.
House přivedl ke Cuddyové Formanova otce.
Cuddyová: Co to je?
House: To není co, ale kdo. Mají i volební právo.
Cameronová: Jdu za ním.
House: Výborně dáte mu formulář a řeknete, že je to hodně nebezpečný.
Cameronová: Vyřízení souhlasu snad zvládnu.
House: Dobře, já jsem Crandle. Doktorko…
Forman: Housi, proč si myslíte…
House k Formanovi: Hrajete taky?
Cameronová: Musím s vámi mluvit o proceduře, kterou chceme u Leony provést.
House: Chcete? Vy se tím bavíte?
Cameronová: On mě nebude chytat za slovo…
House: Držte se role… Mám strach, pomozte…
Wilson: Měls pravdu...
House: Samozřejmě. O čem mluvíme?
Wilson: O Cuddyové.
House: Chceš ji vidět nahou?
Wilson: Ne ne, ona chce vidět nahého mě. Poslala mi kytky!
House: Děkuje ti za divadlo. Někteří lidé mývají pocit zvaný vděčnost.
Wilson: Tady je lístek
House: Já to tušil! Proto víš od koho jsou.
Wilson: Tak zase někdy, brzy, křížek křížek Lisa. Křížky jsou polibky.
House: Hmm ne, já myslím, že objetí. Polibky jsou kolečka.
Wilson: Ne ne jsou to určitě polibky. Brzy je samostatná věta. (spatří Cuddyovou) Musím jít.
House: Budeš mi chybět, byls dobrý přítel.
House: Tak co divadlo, černá vdovo. . .
Cuddyová: Co je s Wilsnem?
House: Je trochu mimo.
Cuddyová: Proč?
House: Poslal jsem mu kytky...