Key to my soul

Hned na ůvod bych ráda napsala, že NEJSEM žádná modelka. Mám trochu větší zadek a menší prsa. Ale jsem se svou postavou spokojená. Mám se ráda. Takže pokud byste si o mě mysleli věci jako: blbá modelka nebo tak. To je omyl. Protože já nejsem žádná blbá modelka, jsem holka která se snaží být obyčejná. Ale moc jí to nejde. Nesnažím se vybočovat z řady, ale nějak se mi to nedaří. Pokaždé prostě udělám něco, čím jsem vidět. Aniž bych o to stála...

JSEM složitý člověk. Někdy bezcitný jindy až moc přecitlivělý. Nesebevědomý, ale pokud mi na něčem záleží tak dokáži být sebevědomá a cílevědomá až moc. Až se někdy sama divím. Snažím se být za každou cenu milá. Ovšem někdy jsem až moc nepříjemná. Někdy ani nechci. Nechci tím říci, že bych byla náladová. To by asi vypadalo jinak. Jsem nepříjemná když něco nezvládám a jak znám své problémy, tak si vždy počkají a spadnou na mě všechny najednou a já to prostě nezvládám. . .

JSEM smíšek, dokáži se smát celé hodiny, ale pak stačí jeden podnět a jsem totálně "v háji". Ale snažím se nedat to na sobě znát. Myslím, že dokáži lidi okolo sebe nakazit dobrou náladou, pokud ji skutečně mám. Usmívám se mezi lidmi neustále. Většinou proto, že nechci dát najevo své problémy. Smích je pro mne velmi důležitý. Bez humoru je život nepříjemný. S humorem jde všechno lépe.

JSEM stydlivá - ale jak kdy. Nikdy nedokáži dopředu říci, jak se zachovám. Jestli se budu stydět a budu mlčet. Nebo budu nervózní a budu moc mluvit. Ve vyjmečných případech bývám totálně v pohodě. Ale to se mi bohužel nedaří u lidí, které vidím poprvé... :-(

JSEM vybíravá. Vybírám si lidi podle vlastností. Aniž bych chtěla. Je to jedna z mých horších vlastností. Prostě když se mi někdo nelíbí na první pohled (NEMYSLÍM jen FYZICKY!) tak se mi zřejmě nebude líbit nikdy. Není to pravidlo, často se to změní. Ale bohužel to tak bývá. Nejsem za tuhle vlastnost ráda, ale nemohu s tím nic dělat. Vždyť když je mi někdo nesympatický chováním a příčí se mi s ním jednat, tak se k tomu nemohu nutit. To je pud sebezáchovy. Nedělat to, co je nám nepříjemné. A to já nikdy nedělám...

JSEM hajzlík. Ano, přiznám se. Umím si vyřídit to, co se mi nelíbí. Ale jenom pokud nemám za zády "svědky", tím myslím někoho koho znám a kdo s tím nemá co společného, nemám potom takové sebevědomí. Dokáži se pomstít a to někdy až hodně bezcitným způsobem prostě "vracím úder se vším všudy ještě z bonusem" když se to tak řekne. Už se mi ale DLOUHO nestalo, abych se musela někomu mstít. Nikdo mi nic neprovádí tak nemám potřebu se někomu mstít a jsem za to ráda. Všechny ty pomsty, hádky a podobně jsem si dost užila na základce a teď jsem ráda, že mám klid. Mám přátele, kteří mě podrží, řeknou mi svůj názor a někdy mě musí i zkrotit abych si uvědomila, co je vlastně pravda. Často slýchám, že bych už konečně potřebovala nějakýho chlapa aby mě zkrotil... :-D

NEJSEM uklízecí typ. Často si vyměňuji názory se svou mamkou. Máme opačný názor na uklízení. Ona tvrdí, že uklizeno musí být neustále a já tvrdím, že to je jen systém uložení věcí, který nechápe. Tím nechci říct, že jsem bordelář. Jenom si udržuji menší pořádek, než si maminka představuje. Dlouho jsem jí dělala naschvály, ale pak jsem se dozvěděla a pochopila pár věcí, které mi otevřeli oči... Nyní jsou moji rodiče mými nejlepšími přáteli. Hodně se toho u mě změnilo. Život se mi obrátil vzhůru nohama a myslím si, že jsem se trochu zklidnila. Našla jsem smysl života a vím, co od života chci...

MÁM problém se vztahy s klukama. Nevím proč, ale trvá mi dlouho než získám důvěru. Pocit, že mu můžu věřit. Chtěla bych lidem věřit, ale nejde mi to. Chtěla bych se chovat před všemi tak, jaká opravdu jsem. Nadruhou stranu ale lidem věřím, protože mě klidně můžou o Apríl napálit, protože jim všechno zbaštím. Není to o tom, jestli mluví člověk pravdu. Jde o ten pocit důvěry. A ten je těžké získat. I když se člověk sebevíc snaží. Teď věřím, pouze pár lidem a pevně doufám, že se to změní. Nechci být nedůvěřivá. Nechci se litovat, protože to nesnáším, chci jen říct, že snad sem potkala kluka, se kterým jednou budu šťastná. Má důvěra k němu je na dobré cestě....

VĚŘÍM na osud, lásku a nějakou vyšší sílu než je Bůh. Ano, Bůh podle mne existovat může. Proč ne, když tomu lidé věří? Věřím na osud, protože ten hraje ve všem hlavní roli. A ne že ne. Se mnou si můj osud hraje a já stále věřím, že jednou se pro mě najde ten pan Pravý. Třeba se už našel jen o něm nevím. Nebo to bude někdo úplně jiný, než si vůbec dokáži představit. Osud už to všechno ví. Bohužel já ale ne. Další na co věřím je náhoda. Protože věřím, že NÁHODA JE OSUD...

NEBUDU říkat, že nehledám lásku. Jenom se prostě nechci seznamovat na internetu. Ne, že bych se bála, ale nikdy mi to nevyšlo. Byli ve skutečnosti jiní, než jsem si představovala nebo mně zklamali. :-( Ale ne všichni. To se musí uznat. :-) Ráda si s lidma píšu, ale už se nescházím s každým. Sejdu se jen s takovým člověkem, u kterého si jsem jistá, že ho opravdu chci poznat a ke komu mám jakousi důvěru. Mám přátele přes internet, ale není jich mnoho. :-(

NEMÁM skoro žádné sebevědomí. I když to tak třeba vypadá pokud si s někým píšu. Já jsem ve skutečnosti úplně jiná. Nevím prostě mi to sebevědomí opravdu chybí. Proto se už ani nechci moc seznamovat přes internet. Psát si klidně ano, ale nevím jestli něco víc. Toho se bojím. Bojím se zklamání. Hodně...

NEMÁM sebevědomí na to, abych udělala první krok. Podle mě by měl být kluk ten, který udělá první krok. A to jak u seznamování tak i u něčeho víc... Alespoň u mě by to tak měl udělat. :-) Ale zase nechci aby udělal ten první krok než o ten první krok stojím... :-D Jsem složitý osobnost a nikdo mě nechápe. Ani se nedivím po tom, co tady na sebe prozrazuji.... :-D

Tak to jsem tak nějak já. Prostě můj názor na to, jaká jsem. Třeba je to jinak. Každý si o sobě něco myslí a mnohdy takový není. Nevím, co tomu řeknou moji blízcí, jestli mne v tom poznávají. Ale zřejmě to tak bude. :-)