Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zamyšlení/Muse

29. 8. 2008
Přemýšlela jsem nad sebou. Proč vlastně mám sny a proč v ně nevěřím? Znám spoutu lidí, kteří si jdou za svým snem, mají smysl života. asi žádný takový smysl ani sen nemám. Zdá se, že mým jediným posláním se trápit. Ale většinou pro nic za nic. Trápí mě sebevědomí, trápí mě pochybnosti o sobě, o ostatních a trápí mě pocity méněcennosti. Proč vlastně? To by mě zajímalo. Já si sama o sobě myslím, že jsem jiná než ostatní a neumím zapadnout. Neposlouchám hip hop, metal, punk ani jungle. Poslouchám co se mi líbí, mám ráda ABBu, Beatles a další starší pecky táta mi tuhle muziku pouštěl a pouští. Máme hodně podobný vkus na hudbu a docela i filmy. Jako malé mi táta hodně pouštěl  Vivaldiho, Mozarta ale taky třeba Tight Fit, právě ABBu, Beatles, Pomádu, Depeche Mode... A podobně. Taky se ráda dívám na staré černobílé filmy. Například komedie Eva tropí hlouposti je pro mě jedna z nejlepších. Vyrostla jsem na Pomádě, pamatuji si, jak jsme si ji s tátou pouštěli, mohlo mi být tak pět let. :-) Samozřejmě mám ráda i novější filmy. Mám ráda moderní věci, oblečení a vůbec. Ale někdy bych se vrátila v čase a chtěla žít v době kdy se k sobě lidé chovali pokorně, zdravili se, vykali si a muži na polibek museli čekat. Ale někdy si zase říkám, že by to byla nuda... :-) Taky nechápu, co dneska všichni mají všichni s pitím čaje. Čaj je pro mnoho lidí nečím "nemoderním" nebo nevím jak jinak to nazvat... Já čaj mám ráda, radši než sladké limonády a další hnusy, které mnohdy ani nezaženou žízeň... Sama o sobě si myslím, že jsem zvláštní člověk ale to by měl posoudit každý sám...     

Autor: Martina Luptáková
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář